Navigation Menu
Střípky z cest – Cesta na Ukrajinu

Střípky z cest – Cesta na Ukrajinu

on 14. 09. 2017 in Ostatní zajímavosti

Hned na začátku musím uvést, že tu nechci psát nějaký cestopis, spíše postřehy a informace, které můžou nezkušení cestovatelé využít pro svoji případnou cestu na Ukrajinu. Je čím dál více lidí, kteří si pořizují motorky a chtějí podnikat dobrodružné výpravy za hranice všedních dnů a Ukrajina rozhodně stojí za takovou návštěvu.

Na konci letošního léta jsem chtěl podniknout expedici na Ukrajinu. Jelikož můj motorkářský bratr Švéd nemohl jet, podal jsem si inzerát do facebookových motorkářských skupin a čekal, zda se někdo ozve. Čekání se vyplatilo a oslovil mě zkušený cestovatel Petr Procházka, který se nabídl mi dělat průvodce. Petr byl na Ukrajině už několikrát a má tam spoustu přátel, které tak mohl během našeho cestování navštívit.

Rozhodli jsme pro hraniční přechod Beregsurány (Maďarsko) – Astei (Ukrajina), abychom se vyhnuli velkým hraničním přechodům, kde hrozí dlouhé čekací doby. Čím větší a známější přechod, tím více komplikací a čekání na odbavení. Navíc to korespondovalo s cílem naší výpravy, protože cílem byl Syněvirský národní park.

Vyrazili jsme z Brna po D2 na Bratislavu. Stejně tak jako u nás se dálniční známky pro motocykly na Slovensku neřeší. Průjezd Slovenskem byl zcela bez komplikací.

Po překonání státní hranice s Maďarskem jsme pokračovali po M15 směr Győr, po M1 na Budapešť, pak po M3 a nakonec po silnici č. 41až ke státním hranicím s Ukrajinou.

Maďarsko

V Maďarsku se dálniční poplatky týkají bohužel i motocyklů. Není to žádná závratná suma, dělá to v přepočtu zhruba 130 kč na deset dnů. Za tuto cenu nedostanete dálniční známku, jak jste zvyklí, protože je virtuální – elektronická, tzv. „e-viněta“. O zaplacení poplatku se prokazujete účtenkou, která obsahuje mimo její platnost i registrační značku motocyklu či vozidla. Na dálnicích se objevují monitorovací vozidla, která snímají registrační značky vozidel a pokud nejste uvedeni v systému, je třeba očekávat výzvu ze strany úřadů. Buďto prokážete svoji nevinnost potvrzením o zaplacení nebo se v opačném případě dočkáte tučné pokuty. Když se stane, že spácháte dopravní přestupek a zastaví vás policisté, musí vystavit stvrzenku. Pokutu je možné zaplatit i dodatečně složenkou na poště, nejpozději do 30-ti dnů.

Povolená rychlost je stejná jako u nás – dálnice 130km/h, mimo obec 90km/h a v obci 50km/h. Hodně tu měří rychlost. Policejní radary jsou ukryté na místech, kde je většinou spatříte až na poslední chvíli.

V Maďarsku platí povinnost rozsvícených světel po celý den a nulová tolerance alkoholu. Jedna zajímavost či odlišnost tu přeci jenom je, bliknutí světelnou houkačkou znamená, že se řidič vzdává své přednosti v jízdě.

Co se týká mých pocitů z dálnic v Maďarsku? Maďarsko je rovinatá země. Je to prostě placka až se vám zdá, že v dáli rozeznáváte zakřivení zemského povrchu. Cestování je sice rychlé a pohodlné, ale velice nudné a únavné. Dálnice jsou vedeny daleko od obcí s minimální sítí benzinových pump. Je třeba si dopředu rozvrhnout, kde budete chtít natankovat, abyste pak nebyli překvapeni. Na všech benzinkách se dá platit kartou a cena benzínu se pohybuje ve stejné výši jako u nás.

V blízkosti dálnic převládají pole a pastviny. Nikde žádný les, což působí monotónním dojmem. Po nepravidelných intervalech jsou odpočívadla s WC a pitnou vodou. Ve většině případů je WC nepoužitelné díky znečistění od předchozích návštěvníků. Na drtivé většině odpočívadel je absence jakéhokoliv občerstvení.

Nikde jsme nepotkali žádné omezení ani nezaznamenali hustější provoz. Snad jen v blízkosti Budapešti, ale to se dalo předpokládat v tak exponovaném místě.

Státní hranice

Překročení státní hranice s Ukrajinou je ponižující a stresující procedurou především pro ty, kteří sem zamířili prvně. Nejprve přijedete k závoře, kde stojí ozbrojený voják. Tento voják se tváří dost důležitě a pronikavým pohledem pozoruje vaše chování. Až uzná za vhodné, vypíše papírek, na který uvede pouze registrační značku vozidla či motocyklu a podá vám jej do ruky. Musíte vydržet, až voják zvedne závoru, ale to stále není signál k tomu, abyste popojeli do odbavovací zóny. Raději vyčkejte až na vojákovo vyzvání, a poté až popojeďte. Několik nezávislých osob potvrdilo, že když projeli bez vyzvání, byli nakonec vykázání z hraničního přechodu nebo si počkali několik hodin, až jim bude odpuštěno. Někdy k rychlejšímu odpuštění pomohl malý obnos v eurech. (Spokojí se s 50 centy až 5ti euro „na kafe“). Naštěstí nám se nic takového nestalo a byli jsme do odbavovací zóny vpuštěni ihned.

Nyní je třeba si připravit cestovní pas, zelenou kartu vozidla a jeho technický průkaz. Osobně doporučuji mít s sebou i občanský průkaz.

Ano, samozřejmě opět někdo bude namítat, že občanský průkaz není doklad pro cestování, ale když stojíte v celní odbavovací zóně, zkuste to vysvětlit někomu, kdo to prostě pochopit nechce. Pokud budete stát za svým a neprojevíte dostatečnou pokoru před úředníky, vysloužíte si velké nepříjemnosti, které se vám nebudou líbit. V té nejméně nepříjemné to bude několikahodinové čekání a v té nejhorší vás prostě vyhostí, že nechcete spolupracovat.  Aby vám to čekání rychleji utíkalo, vybalíte zavazadla, sundáte oblečení, aby celníci vše pečlivě prohlédli. Takže nějaké machrování a silné tvrdé řeči tu určitě nejsou na místě. Je však pravda, občanku po mě chtěla pouze maďarská strana celnice, když podle pasu zjistili, že na Ukrajinu jedu poprvé.

Do okýnka předáte uvedené dokumenty včetně papírku, který jste obdrželi od vojáka u závory.

Pečlivě zkontrolujte, zda to, co jste odevzdali, vám bylo opět vráceno, protože to samé absolvujete i na druhém kontrolním stanovišti. Mezi stanovišti je lépe čekat na vyzvání, až vám celník prokáže laskavost a pošle vás dál nebo ukáže, že můžete přistoupit k dalšímu okýnku. Po úspěšné kontrole u obou stanovišť (okýnek) si můžete doklady schovat a pokračujete k výjezdu z celní zóny. U výjezdu na vás čeká další ozbrojenec u závory. Zde předáte pouze ten prokletý papírek a po vyzvání opustíte prostor. Konečně můžete být v klidu, protože celní procedury máte za sebou.

Pozor, na tom papírku musíte mít razítka z obou kontrolních stanovišť. Jak ze strany ze které přijíždíte, tak ze strany do které jedete!!!

Ukrajina

Ukrajině je nádherná krajina s téměř nedotčenou přírodou. Lidé jsou velmi vstřícní a přátelští. Přestože ruský jazyk je velmi podobný, nemají ho vůbec v lásce. Kdo má základy ruštiny, je na tom mnohem lépe než člověk ruštinou nepolíbený. Možná bude trochu dělat problémy azbuka, ale i průměrně inteligentní člověk se vždy domluví, pokud se chce domluvit i ta druhá strana.

Ukrajinci mají Čechy vcelku rádi a vždy se snaží nějakým způsobem navázat řeč. O Češích však mají zkreslené informace. Jsou to pro ně zápaďáci s minimálním příjmem 50 000 kč měsíčně. Navíc jakákoliv silnější motorka značí téměř milionáře a moc nechápou, proč k nim jezdíme, když se máme u nás tak „dobře“.

Ubytování se pohybuje kolem 200 – 300kč na osobu a noc, ale dá se sehnat mnohem levněji v různých privátech. V obcích bývají na domech či plotech poutače s možností ubytování. Wi-fi není problém, tu tady má téměř každý.

Doporučuji mít s sebou alespoň půllitr slivovice, nějaké značkové pivo v plechovce nebo cigarety. Nikdo nepohrdne dobrou pálenkou a vy pak můžete získat třeba pohoštění zdarma, levnější ubytování, nebo to nakonec využijete jako úplatek dotěrným policistům.

Silnice jsou na Ukrajině velkým oříškem. Pokud se dá cesta nazvat silnicí, bývá většinou plná děr a záplat, proto delší denní vzdálenosti jsou spíše pro otrlejší jezdce. Naštěstí motorka oproti automobilu si dokáže najít svoji „kolej“. Nedá se však jezdit o moc rychleji, než 60km/h, v některých úsecích i méně. Pokud sjedete z hlavního tahu, připravte se na off-road. Silnice se změní na kamenitou polní cestu plnou nástrah v podobě výmolů a hlubokých děr. Pro nezkušené jezdce je to velké dobrodružství.

Ukrajinci mimo povozů a starých aut, používají k přepravě mopedy, skútry a nízkoobsahové krosky (tzv. pitbike). Většinou jezdí bez přílby, bez brýlí a také bez registračních značek.

Není výjimkou potkat přestárlé řidiče motocyklu nebo řidiče s cigaretou v puse.

Za špatné viditelnosti, především v noci se nedoporučuje jezdit vůbec. Jak už byla zmíněna kvalita cest, tak hrozí srážka se zvěří či zvířaty nebo s neosvětleným vozidlem (například potahem). Na cestách i kolem nich se hojně pohybují domácí zvířata, nejčastěji krávy. Kolikrát stojí vprostřed silnice za zatáčkou, takže platí pravidlo, kam nevidím, zpomalím.

Tady je lépe zpomalit raději více.

Silnice, která vypadá jako dálnice, skýtá mnoho záludností. Je třeba se mít na pozoru. Šířka silnice neurčuje kvalitu vozovky! V nejméně očekávaných situacích se objeví prohlubeň, propad vozovky nebo hluboká díra.

Není radno nic podceňovat. Jde opravdu o život!

Povolená rychlost v obci 60km/h, mimo obec 90km/h, dálnice 130km/h, nulová tolerance alkoholu.

Benzín je tu znatelně levnější než u nás, někde až o deset korun. Na velkých nebo známých benzinkách se dá zaplatit kartou, ale je lepší se předem pro jistotu zeptat. Stává se, že terminál nefunguje.

Eura berou jen někde, kde jezdí hodně turistů, ale nespoléhal bych na to. Když už se platí v cizí měně, je lepší pro ně americký dolar. Nejjednodušší je platit v místní měně (Ukrajinská hřivna). Dnešní kurz je téměř 1:1. Ve směnárně si nechte vyplatit raději malé bankovky.

Já dostal ve směnárně dvoustovky a nemohl je pak rozměnit. Je to něco, jako bych přišel do malého obchodu pro rohlík s pětitisícovkou.

Cizinec se pozná už z dálky, protože Evropané jsou zvyklí za jízdy svítit i ve dne. I přesto, že je svícení povinné i na Ukrajině, je lepší jezdit se zhasnutými světly. Ukrajinci tuto povinnost totiž vůbec nerespektují. Pokud jedete s rozsvícenými světly, je větší pravděpodobnost, že vás odchytí místní policie, která lačně cizince vyhlíží.

Policie zejména v blízkosti hranic je nesmírně vynalézavá a trpělivá. Pokud spatří motorkáře nebo cizince je jasné, že se na něj nalepí a čekají na sebemenší chybu. Jakmile se řidič něčím proviní, ihned je zastaven a pozván do policejního auta. Obvykle jezdí v jednom autě dva policisté, takže je-li přítomen spolujezdec či jiný řidič (např, pilot dalšího motocyklu), zůstává jeden policista s ním stranou.

To je ten hodnější policista, který se zdá velmi přátelský až zábavný. Zato ten v autě, je ten zlý, na kterém nyní závisí, co se bude dál dít.

Policie jako taková nesmí vybírat pokuty na místě, může pouze sepsat protokol, který jde následně k soudu. Takže se vám výlet může protáhnout. O co tedy jde? Jde o absurdní věc, kdy si policista chce „přivydělat“. V tom lepším případě si řekne o drobné na kafe. Dáte 5 – 10 euro a máte pokoj.

Nedokážu představit, co by se stalo, kdybyste ze zavazadla vytáhli balenou kávu a dali ji policistovi. Asi by pěkně vyvalil oči.

V horším případě začne vyhrožovat a žádá daleko vyšší částku. Například 100 euro za každou osobu. Tady už se hraje o to, kdo to s nervy vydrží déle. Nemá smysl se rozčilovat, tím si spíše ublížíte. Musíte smlouvat do doby, než bude policista s částkou spokojen a vy nepřijdete o veškeré peníze určené na cestu.

Někdy se prý spokojí s plechovkou značkového piva nebo balíčkem cigaret. Záleží na jakého policistu  narazíte nebo jaké máte schopnosti vyjednávat.

Moje pocity z Ukrajiny? Je to obrovská a nádherná země. Ač je tu o hodinu více, vypadá to tu jako bych se vrátil o dvě století zpět. Možná proto sem jezdí stále více turistů, prostě vrátí se v čase.

Lidé na hranici chudoby se uchýlili k víře a díky tomu zdejší církev bohatne. V každé obci jsou 2 – 3 kostely a staví se další a další. Všechny kostely mají nové fasády a pozlacené kopule, které odráží slunce, jsou viditelné už z velké vzdálenosti.

Nejvíce se mi líbila odpověď na poděkování – „Buď láska!“ Když jsme seděli večer v hospodě a mladá krásná servírka donesla pivo s prohlášením: „Buď láska!“, objednával bych si snad pořád. I když jsem věděl, že mě nechce opít za cenu, abych jí začal milovat, objednával jsem si další a další půllitr, abych to z jejich úst mohl slyšet zas a znovu.

Na závěr musím prohlásit, že to, co popisuji v tomto článku, se nemusí shodovat se zkušenostmi jiných cestovatelů. Napsal jsem pouze skutečnosti, za kterými si stojím a co jsme po cestě na Ukrajinu s Petrem na vlastní kůži zažili.

Zároveň ještě jednou Petrovi děkuji za nezapomenutelné zážitky a nezapomeňte mrknout na obsáhlou fotogalerii! 

-Aladar-

Podělit se o článek